Když je vedro k padnutí, nechce se nám nic dělat. Ani vlastně nemůžeme. Všudypřítomné teplo nás paralyzuje. Jak je to ale s naším zdravím v parných dnech? Máme se bát?
Průměrná teplota planety se pohybuje okolo 15 °C. S postupující klimatickou změnou se pomalu zvyšuje, a to cca o 0,2 °C za dekádu. Podle oficiálního serveru EU Climate.ec.europa.eu bylo období 2011–2020 nejteplejším desetiletím v zaznamenané historii. Ke globálnímu oteplování nejvíce přispívá CO2 produkovaný lidskou činností. Kromě přírodních důsledků (extrémní meteorologické jevy), má samozřejmě oteplování také negativní vliv na lidské zdraví. Průměrná roční teplota v České republice narostla podle Českého hydrometeorologického ústavu za posledních 62 let o 2,2 °C. Průměrná teplota jednotlivých měsíců roste ale různě rychle – nejvíce se oteplují prosinec, leden, červenec a srpen (o více než 2,7 °C od roku 1961). S oteplením souvisí vyšší teploty v zimních měsících (a méně sněhu), vlny veder a vyšší teploty v letních měsících (a zvýšený odpar zesilující sucho) nebo i dřívější kvetení stromů a rostlin, což má negativní dopad třeba na zvýšený počet alergiků v české populaci.
Čím vyšší je vlhkost vzduchu, tím menší teplotu sneseme
Při vysoké teplotě se více potíme, což může přispět k dehydrataci. V horku se také snižuje naše schopnost soustředit se, zvyšuje se hustota krve, což přináší větší nároky na krevní oběh a zhoršuje se prokrvení periferie a mozku. U starších lidí roste riziko infarktu myokardu či mozkové mrtvice. S celkovou „tepelnou nepohodou“ je spojený stres a určitě snížení pracovní výkonnosti.
Ještě horší je kombinace extrémního horka s vysokou vlhkostí vzduchu. Právě takové počasí je pro lidský organismus nejnebezpečnější. Platí, že čím vyšší je vlhkost vzduchu, tím menší teplotu snese lidský organismus. Jedna z vědeckých studií definovala, že pokud je vlhkost vzduchu na minimu a vzduch je suchý, dokáže lidské tělo přežít i teploty kolem 50 °C. Ovšem v totálně vlhkém prostředí stačí, aby se teplota vzduchu vyšplhala k 31 °C a dochází k vážnému přehřátí organismu. V suchém prostředí se pot rychle odpařuje a ochlazuje tak efektivně naše tělo. Ve vlhkém prostředí je však odpařování potu omezeno, což může vést až k přehřátí těla. Když regulace tělesné teploty selže, projeví se to úpalem, křečemi nebo dojde k úplnému vyčerpání organismu.
Co je tepelný stres?
Udržení optimální tělesné teploty navzdory podmínkám okolního prostředí je nezbytnou funkcí organismu člověka a teplokrevných živočichů. Relativně stálá tělesná teplota je nutná pro normální činnost metabolismu a průběh enzymatických reakcí. Tepelný stres (z angl. „Heat Stress“) může nastat, když je člověk vystaven zvýšené akumulaci tepla v těle. Tepelný stres v lidském těle vzniká ve chvíli, kdy součet metabolického tepla (tepla vyprodukovaného vlastním tělem, např. při vykonávání práce) a tepla z okolního prostředí překročí individuální schopnost těla v danou chvíli toto teplo snášet a termoregulačními procesy udržovat optimální teplotu tělesného jádra. Poté nastávají postupně tři stupně HYPERTERMIE (stav, kdy je teplota tělesného jádra jednotlivce vyšší než 37,2 °C) doprovázené od určité chvíle úpalem, mdlobou z tepla a vedoucí až k fatálním stavům z přehřátí včetně smrti. Stav vyčerpání teplem může nastat, jeli teplota tělesného jádra člověka 38,5–39,5 °C. Smrtelná je pro lidský organismus, když překročí 45 °C.
Věděli jste, že regulačním centrem lidské termoregulace je hypothalamus, kde jsou vyhodnocovány signály z termoreceptorů? Na základě toho je kontrolována produkce a výdej tepla organismem. Jádro lidského těla je teplokrevné (homoiotermní) – i v případě velkých výkyvů okolní teploty se jeho teplota mění jen minimálně. Většina orgánů vyžaduje teplotu okolo 37 °C, běžně se ale pohybujeme v rozmezí až 35,5–40 °C, to je dáno různými fyziologickými vlivy jako cirkadiánními rytmy.
Úpal nastává, je-li teplota těla vnějšími vlivy zvýšena nad 40,5 °C. Takto vysoká teplota již není mozkem tolerována, proto dochází zvýšeným pocením v zejména v obličeji k ochlazování venózní krve. Trvá-li zvýšení teploty delší dobu, selhávají termoregulační centra, objevuje se zmatenost až ztráta vědomí, může dojít k rozvoji hypovolemického šoku v důsledku vysokých ztrát tekutin. Není-li teplota těla účinným chlazením snížena (např. obklady nebo ponořením do chladné vody), vzniká edém mozku a pacient umírá. Ve vyšším riziku tepelného stresu jsou malé děti a senioři, chronicky nemocní jedinci, ale také lidé se zhoršenou fyzickou kondicí nebo nevhodnou životosprávou. Zvláštní pozornost zasluhují těhotné ženy. Stav zhoršuje nedostatečný pitný režim: ideální je vypít nejméně 2-3 litry tekutin za den a při tělesné aktivitě 2-4 sklenice každou hodinu. Nejlépe je nosit vodu stále s sebou a upíjet. Pít by měli zejména děti a senioři, kteří často nemívají pocit žízně.Akutní onemocnění z tepla
ÚPAL je stav celkového přehřátí organismu.
Klasický úpal je charakterizován závažným narušením funkce centrální nervové soustavy (bezvědomí nebo křeče), sníženou mírou pocení a teplotou tělesného jádra nad 41 °C. Dochází ke vzniku specifického druhu horečky (hyperpyrexii), který může postiženého i usmrtit rozvratem vnitřního prostředí. Při dosažení teploty typické pro hyperpyrexii (tj. nad 40 °C) je nezbytné začít tělesnou teplotu aktivně snižovat (fyzikálními metodami – studené obklady, ledování).
Námahový úpal je charakteristický u fyzicky aktivních jedinců. Při tomto druhu úpalu dochází často také k rhabdomyolýze a také k selhání ledvin. Riziko selhání ledvin je u osob trpících námahovým úpalem asi 25 %.
Rhabdomyolýza je stav spojený s tepelným stresem a dlouhodobou fyzickou námahou, který vede k rychlému rozpadu, prasknutí a nekróze postižených svalů. Když svalová tkáň nekrotizuje, elektrolyty a velké proteiny, které tvořily kontraktilní mechanismus svalu, se uvolňují do krevního řečiště. Draslík je hlavní elektrolyt uvolňovaný do krve právě nekrózou svalové tkáně a jeho vysoké hladiny mohou způsobit nepravidelné, a tedy nebezpečné srdeční arytmie i záchvaty. Velké svalové bílkoviny mohou navíc poškodit jemný filtrační systém ledvin. Klasickými příznaky rhabdomyolýzy jsou bolesti svalů, křeče, otoky, slabost a snížený rozsah pohybu kloubů. Jedním z dalších příznaků je také tmavá nebo čajově zbarvená moč. Těžká forma úpalu vyžaduje okamžitou lékařskou péči a rychlé ochlazení postiženého také na místech jako jsou třísla nebo hlava a krk. Důležitou činností zlepšení ochlazování je proudění vzduchu okolo těla postiženého.
VYČERPÁNÍ Z HORKA je často považováno za předstupeň vážnějšího úpalu. Obvykle je doprovázeno mírně zvýšenou tělesnou teplotou (38–39 °C). Pro vyčerpání z horka stejně jako pro ranou fázi úpalu existuje společná škála příznaků: bolest hlavy, nevolnost, točení hlavy, slabost, žízeň, silné pocení, podrážděnost a snížená produkce moči.
MDLOBY Z HORKA – obvykle se vyskytují při dlouhodobém stání nebo náhlém vstávání ze sedu. V takových případech vede dočasné selhání cirkulační krve v důsledku jejího shromažďování v periferních oblastech těla ke snížení diastolické náplně srdce. Příznaky: točení hlavy, závratě a mdloby. Stav se obvykle rychle zlepší v poloze v sedě nebo vleže. Úplná stabilizace krevního tlaku a srdečního výdeje může ale trvat někdy až dvě hodiny.
Mezi běžné akutní stavy z horka patří také svalové křeče nebo vyrážky (potničky).
S horkem klesá fyzická
a psychická výkonnost
POZOR! Vyčerpání z přehřátí může vzniknout i několik dní po expozici vysoké teplotě, při nevyvážené náhradě tekutin. Jde o odpověď organizmu na nadměrné ztráty vody a soli pocením. Projevuje se pocením, bledostí, únavou, slabostí, svalovými křečemi, závratěmi až mdlobou, nevolností či zvracením. Tělesná teplota může být normální, kůže studená a vlhká, pulz rychlý a slabý, dýchání rychlé a mělké. Lékařská pomoc je i zde nezbytná, pokud jsou příznaky závažné anebo postižený trpí vysokým krevním tlakem či problémy se srdcem.
Při extrémním přehřátí, kdy se organismus může dostat až nad kritických 40 °C , je potřeba postiženého člověka okamžitě přemístit do stínu a aktivně jej ochlazovat. Jak radí odborníci, postiženého například otírejte houbou či ručníky namočenými ve studené vodě, zabalte ho do chladného vlhkého prostěradla, zapněte ventilátor, lze použít i chladnější sprchu. Sledujte tělesnou teplotu – pokračujte v postupném chlazení, dokud teplota neklesne na 38,5 °C. Postiženému nedávejte pít, a zatímco ho chladíte, zajistěte, aby někdo jiný zavolal lékařskou pomoc.
Určité druhy profesí mohou trpět tepelným stresem více. Dlouhodobé účinky tepelného stresu mohou způsobit chronická poškození orgánů, jako je například srdce, ledviny nebo játra. Mezi individuální predispoziční faktory pro chronické nemoci související s tepelným stresem patří také věk, pohlaví, tělesný tuk, úroveň kondice, úroveň hydratace, užívané léky a další látky, které mohou narušit termoregulační funkce těla. Indikátory signalizující negativní vliv tepelného stresu na pracovníka jsou: teplota těla, srdeční tep nebo pocení a dehydratace pracovníka. Takovým profesím je nutno upravit pracovní dobu, postupy a technologie práce a snižovat délky možné tepelné expozice (úprava pracovního prostředí, střídání pracovišť, klimatizace, zastínění, pitný režim apod.).
