Teplota ovlivňuje všechny fyzikální a chemické procesy, které probíhají v živém organismu. Lidské tělo patři do skupiny homoiotermních organismů, tj. těch s konstantní vnitřní teplotou. Teplota u člověka malinko kolísá v závislosti na biorytmech – nejnižší je ve spánku, nejvyšší při aktivitě. Průměrná tělesná teplota na povrchu těla člověka je v rozmezí od 35,8 °C do 37 °C. Metabolické pochody uvnitř těla se pak zrychlují nebo zpomalují podle toho, jak se teplota zvyšuje nebo snižuje. Toho lze využít i terapeuticky, například při řešení bolestivých stavů.
Termoterapie je metoda fyzikální terapie, kdy je do organismu přidáváno teplo, nebo je z něj naopak odebíráno. Používá se k tlumení akutní nebo chronické bolesti, ale také preventivně k posílení celkového zdravotního stavu organismu.
TEPLO NEBO CHLAD?
Když nás štípne mravenec či komár, uleví se nám, když na místo vpichu položíme chladivý obklad. Také ječné zrno nebo opar chladíme intuitivně kostkou ledu, jak nás to naučily naše babičky. Na menstruační bolesti zase pomáhá, když si na podbřišek dáme termofor s teplou vodou. A poměrně mladou vychytávkou jsou pro Evropany ledvinové pásy, tzv. břišní „rolky“ pro bolestivou oblast od žaludku po boky. Japonci je znají snad odjakživa, říkají jim „haramaki“ a pomáhají jim udržovat měkké orgány v břišní dutině v teple.
Termoterapie je metoda fyzikální terapie, kdy je do organismu přidáváno teplo, nebo je z něj naopak odebíráno. Používá se k tlumení akutní nebo chronické bolesti, ale také preventivně k posílení celkového zdravotního stavu organismu.
Kryoterapie (negativní termoterapie) je účinná léčebná metoda, během které se organismus na velmi krátkou dobu vystaví extrémně nízkým, suchým teplotám, které mohou klesnout až k −150 °C, s následnou mírnou pohybovou aktivitou či cvičením. Léčebné účinky chladného prostředí jsou lidstvu známé od nepaměti, ale zaznamenány jsou dobře až u Hippokrata, který je v léčbě analgetické účinky chladu na lidský organismus také využíval.
KRYOTERAPIE
Velký rozkvět zaznamenala kryoterapie za doby napoleonských válek, kdy se velký počet těžkých zranění musel řešit amputacemi. Na znecitlivění končetin se používaly obklady ze sněhu a ledu. Stejně byla popisována tzv. narkóza chladem – hypotermie.
Kryoterapie se stala moderní a stále populárnější metodou. Lokální i celotělovou kryoterapii (při -120 °C) zavedl koncem 70. let minulého století v Japonsku lékař, prof. Toshiro Yamauchi, a v Evropě potom německý revmatolog prof. Reinhard Fricke. Dokázali, že chlad snižuje vnímání bolesti až k jejímu vymizení, působí protizánětlivě a protiedematózně. Zvýšený svalový tonus je uvolněn a prokrvení zanícené části těla se normalizuje. Lokální i celková terapie hlubokým chladem se hodí k léčbě patologických stavů provázených zánětem, bolestí, otoky, omezením pohyblivosti a zvýšeným svalovým tonem. Skutečnosti, že chladová blokáda kožních nociceptorů vede ke sníženému vnímání bolesti v postiženém místě, si můžeme všimnout při sledování sportovních přenosů, kdy masér okamžitě po faulovém zákroku sportovci postižené místo chladí ledem nebo ledovým sprejem.
V roce 1978 japonský profesor Toshiro Yamauchi postavil první kryokomoru a úspěšně využil kryoterapii pro léčbu revmatoidní artritidy. Své výsledky léčení revmatických chorob a astmatu pomocí celotělové chladové terapie pak představil na Evropském revmatologickém kongresu v roce 1981.
V České republice byla první kryokomora postavena v Rehabilitačním centu v Čeladné roku 2004. Dnes se stává kryoterapie oblíbenou terapeutickou a lázeňskou metodou. Využití kryoterapie je však možné nejen k léčebným účelům, ale také preventivně.
VYUŽITÍ CHLADU:
- V ortopedii při léčbě zranění pohybového aparátu (klouby, svaly, šlachy), po operacích, výronech, hematomech atd.
- V neurologii při bolestech nervového původu a migrénách.
- V rehabilitaci ke zlepšení hybnosti a funkce kloubů a ke snížení svalového napětí.
- Ve sportovní medicíně ke zkrácení regenerace po zátěži, snížení bolestivosti a otoku.
- V kosmetice k omlazení pleti či redukci celulitidy.
- Dostupná a účinná alternativa nebo doplnění perorální analgetické terapie v indikovaných případech.
„Už v roce 1960 jsem léčil záněty kloubů. Zjistil jsem, že zlepšení nepřineslo teplo, ale spíše chlad,“ zdůvodnil začátky své kryoterapie prof. Reinhard Fricke. V roce 1979 se poprvé setkal s Dr. Yamauchim. Ve svém výzkumu Fricke nakonec zjistil, že nejúčinnější je kombinace chlazení a léků. V roce 1980 byla otevřena v Sendenhorstu revmatologická ambulance s kryokomorou pod jeho vedením.
„Teplo lze úspěšně použít tam, kde revmatické potíže nejsou zánětlivé. Ale pokud dojde k zánětu, může se zvýšit teplem. Protože chlazení stimuluje krevní oběh v kloubech, bolest se snižuje. To umožnilo snížit používání léků,“ komentoval svoji metodu již v roce 1982 prof. Fricke.
Chlad blokuje nervové signály přenášející bolest do mozku, čímž její vnímání snižuje. Zpomaluje metabolické procesy v poškozené tkáni, tím omezuje zánětlivou reakci. Zmenšuje v místě aplikace průměr cév, a tím snižuje průtok tekutiny do poškozené tkáně. Urychluje proces hojení tím, že stimuluje regeneraci buněk a tvorbu nových cév. Po skončení aplikace chladu dochází k reakční hyperémii, zvýšenému prokrvení v ošetřené oblasti. Jde o přirozenou reakci těla na ochlazení a hraje klíčovou roli v účinnosti kryoterapie. Díky zvýšenému průtoku krve po aplikaci chladu dochází k rychlejšímu hojení, snížení zánětu a bolesti a zlepšení pohyblivosti. Po odstranění chladu se cévy opět rozšiřují a krev začne proudit do oblasti o to intenzivněji. Díky zvýšenému průtoku krve se do tkáně dostává také více kyslíku a živin, což napomáhá rychlejší regeneraci a hojení. Zvýšený průtok krve také pomáhá odplavovat zánětlivé látky a odpadní produkty z poškozených tkání.
Návštěva kryokomory se nedoporučuje:
Ženám od 4. měsíce těhotenství, nemocným s akutními potížemi se srdcem a krevním oběhem, s kardiostimulátorem, s infekcemi kůže, při dýchacích potížích a při alergii na chlad.
Dále se nedoporučuje při onemocnění močových cest nebo při poruchách periferního prokrvení. Kryoterapii byste neměli absolvovat bezprostředně po vodní nebo teplé proceduře ani po fyzické námaze.
